|
Srbské království Краљевина Србија Kraljevina Srbija
|
|||||||||
| Hymna: Bože Pravde | |||||||||
geografie
|
|||||||||
|
hlavní město:
|
Bělehrad
|
||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||
|
jazyky:
|
Srbština
|
||||||||
| státní útvar | |||||||||
|
státní zřízení:
|
monarchie
|
||||||||
|
vznik:
|
|||||||||
|
zánik:
|
1. prosinec
1918 (vznik království SHS)
|
||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
|
|||||||||
.svg/25px-Flag_of_Montenegro_(1905–1918).svg.png){kind=small}
.svg/25px-Flag_of_Yugoslavia_(1918–1943).svg.png){kind=small}
.svg/110px-State_Flag_of_Serbia_(1882-1918).svg.png)
.svg/110px-Royal_Coat_of_arms_of_Serbia_(1882–1918).svg.png)
.jpg)
Srbsko
Od roku 1817 autonomní knížetství pod tureckou svrchovaností, od roku 1878 nezávislé, roku 1882 se prohlásilo královstvím.
V roce 1914 bylo napadeno Rakousko - Uherskem a srbská vláda se musela uchýlit na ostrov Korfu, kde roku 1917 vydala
deklaraci o vytvoření Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS). Jeho vedoucí zemí se stalo Srbsko. Od roku 1929 se státní útvar přejmenoval na Jugoslávii.
Po obsazení Jugoslávie Německem za druhé světové války byl ustaven srbský stát,s nímž Německo jednalo jako s poraženým nepřítelem a jenž byl také pod
německou vojenskou správou (51 000 Km, hlavní město Bělehrad (Beograd). V roce 1945 bylo Srbsko opět začleněno do Jugoslávie.
Od roku 1898 definitivní známky s textem v azbuce, zprvu jen zkratka K. S. POŠTA, pak K. SRBSKÁ POŠTA, po změně pravopisu v 19. století SRPSKÁ POŠTA,
nejčastěji SRBIJA aj.Celkem 144 + 15 známek jednak domácí, jednak francouzské provenience, s převahou portrétního provedení. Když se srbská vláda uchýlila
do emigrace na ostrov Korfu, vydávala tam od roku 1916 nejprve francouzské známky s přetiskem POSTES SERBES, pak definitivní s textemv azbuce KRALJEVINA SRBIJA
(tištěné v Paříži, po válce již v Bělehradě), které pak i na území Srbska, kde se používaly do roku 1920. Od roku 1921 nastoupily známky Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.
Valná část Srbska byla za první světové války obsazena rakousko - uherskými vojsky. Používaly se zde známky Bosny a Hercegoviny s přetiskem SERBIEN,. V letech 1914 až 1916 vydáno
celkem 42 přetiskových provizorií.
Od roku 1941 za německé okupace pak vyšly jugoslávské známky s přetiskem SERBIEN (latinkou), definitivní emise má zprvu dvojjazyčný text,
pak už jen azbukou název SRBIJA. Celekem 107 + 22 známek, vedle přetiskových provizorií definitivní domácí provenience se státně propagačními náměty.
Obchodně filatelistické vlivy se uplatňují v některých nízkých nákladech (i jen 20 000 kusů), formalistických archových upravách apod.
Měna: 1 Grosch = 40 Para (Pa), od 1880; 1 Dinar, динаp (Din) = 100 Para, Парa (Pa), od roku 2000 1 Srbský Динар (Din) = 100 Para.
V poštovní Unii od 01.07.1875.
Srbské království
Srbské království (Srbsky: Краљевина Србија, Kraljevina Srbija) byl nezávislý stát vzniklý z Srbského knížectví po
Berlínském kongresu v roce 1878 a zaniklý spojením se Státem SHS do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v roce 1918.
Vznik
V roce 1804 bylo Srbsko bylo vyhlášeno autonomním knížectvím v rámci Osmanské říše, jejíž moc však byla silně omezena.
Osmané si pouze zachovali právo na nevelký roční poplatek a kontrolu nad 6 městy a 2 pevnostmi. Po Berlínském kongresu
v roce 1878 bylo 6. březen 1882 knížetem Milanem, vyhlášeno Srbské království a dosavadní kníže Milan byl korunován králem
Milanem I., po něm nastoupil na trůn jeho syn Alexandr I. Jeho vládu poznamenaly skandály kolem královny Dragy, rozené Lunjevica,
vdovy po českém inženýrovi Svetozáru Mašínovi, a královská rodina byla nakonec vzbouřenci roku 1903 zavražděna. Následně se již
potřetí na trůn vrátili Karađorđevićové v osobě krále Petra I., který byl v roce 1903 korunován srbským králem. Ten žil téměř celý
život po vyhnání svého otce Alexandra ve francouzském exilu, získal vysoké hodnosti ve francouzské armádě, zúčastnil se bosenského
povstání a byl ženat s dcerou černohorského knížete a později krále Nikoly - Zorkou. Za jeho panování Srbsko zažívalo velký hospodářský
a kulturní rozkvět, rovněž se odpoutalo od předchozí orientace na Rakousko a stalo se spojencem států Dohody.
V letech 1912-1913 se Srbsko zúčastnilo první balkánské války spolu s Černou Horou, Bulharskem a Řeckem. Srbská 1. armáda pod
vedením prince Alexandra zvítězila nad tureckou armádou v bitvě u Kumanova, Turci byli definitivně vyhnáni z Balkánu a Srbsko
dosáhlo rozšíření svého území o většinu Kosova a Makedonie. Následně ve druhé balkánské válce zvítězilo nad Bulharskem.
První světová válka
Generál Živojin Mišić
28. června 1914 byl v Sarajevu srbskými nacionalisty proveden atentát na Františka Ferdinanda d'Este a po vypršení ultimáta
28. července vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku.
Atentát na Ferdinanda d'Este, jehož hlavními pachateli byli mladí srbští nacionalisté z Bosny, postavil Srbsko do obtížné situace.
Rakousko-Uhersko vyvolalo ostrou kampaň proti Srbsku a proti Srbům žijících na území monarchie. Srbští politici se snažili vyvrátit
obvinění a proto atentát ostře odsoudili. Rakouské ultimátum, jehož přijetí by ze Srbska fakticky učinilo rakouského vazala,
však odmítli a válku přijali. Srbský premiér Nikola Pašić po přečtení zprávy o vyhlášení války prorocky zvolal:
"Rakousko nám vyhlásilo válku. To bude jeho konec!"
Válku proti habsburské monarchii ze začátku Srbsko s pomocí černohorských vojáků vedlo úspěšně. První ofenzívu Rakušanů odrazilo a
srbské oddíly dokonce pronikly na území Bosny a dobyly Sarajevo. Rakousko-uherská linie na řece Kolubaře zakolísala a rozpadla se.
Vzápětí byl osvobozen Bělehrad, který byl pod nadvládou Habsburků pouze 13 dní. Srbové se díky vítězství nad mnohonásobnou přesilou
stali středem obdivu spojenců ze západu i z východu. Vydrželi se úspěšně bránit ještě celý rok, ale koncem roku 1915 vstoupily do
války proti Srbsku také Bulhaři a Rakušanům dorazila na pomoc také silná německá armáda pod velením generála von Mackensena.
Na přelomu roku 1915 a 1916 byla srbská armáda zatlačena na jih země a území státu bylo rozděleno mezi Rakousko a Bulharsko.
Zatímco Rakušané ve své okupační zóně neplánovali trvalé připojení, protože se obávali vyhrocení národnostních rozporů v říši,
Bulharsko se snažilo srbskou národnost kompletně zlikvidovat a na jím okupovaném území začala silná bulharizace. Srbská armáda
ustupovala v kruté zimě přes Albánii a s pomocí francouzského loďstva se znovu shromáždila na Korfu a dalších řeckých ostrovech.
Následně bylo asi 40 000 vojáků převezeno do Řecka na soluňskou frontu.
V září 1918 se armádě Srbska s pomocí spojenců a povstalců v bulharském týlu podařilo prorazit nepřátelské linie a
proniknout znovu na srbské území, kde doplňovala stavy nově naverbovanými vojáky. Bulharská a rakouská nadvláda se
rychle zhroutila a po měsíci ofenzívy dosáhla vítězná srbská vojska Bělehradu. Ihned po válce se začalo utvářet
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Po skončení první světové války se 24. listopadu 1918 u k Srbsku připojil Srem a jen o den později 25. listopadu i
oblast tehdejší Vojvodiny, která byla také součástí Státu SHS a 26. listopadu se k Srbsku připojila i samostatná
Černá Hora, kde byl král Nikola I. zbaven funkce. 1. prosince 1918 Stát SHS připojil k Srbskému království a
poté došlo ke sjednocení Státu SHS se Srbským královstvím a vyhlášení Království Srbů, Chorvatů a Slovinců jako
společného státu všech Jihoslovanů; hlavním městem nového státu se stal Bělehrad a státním zřízením monarchie pod
vládou Karađorđevičů. Prvním králem se stal Petr I. Karađorđevič
Po první světové válce (1918) dosáhlo moderní Srbsko resp. Srbské království největšího územního rozsahu a zahrnovalo tato území:
Střední Srbsko
Kosovo
Vardarská Makedonie
Vojvodina – Srem, Banát, Baranja a Bačka
Černá Hora
Srbští králové
Dynastie Obrenovićů
Milan I. - 1882 – 1889, mezi lety 1868-1889 srbský kníže
Alexandr I. - 1889 – 1903
Dynastie Karađorđevičů
Petr I. - 1903 – 1918, od roku 1918 král Srbů, Chorvatů a Slovinců.
