Historie Východního Slezska ( Těšínska )
Knížectví těšínské, jehož východní hranici tvořila řeka Biala, bylo trvale přivtěleno
k zemím Koruny české už ve 14. století za panování krále Jana Lucemburského
( smlouvou v Trenčíně z roku 1335 ). V tomto svazku zůstalo nepřetržitě po
600 let, až do 28. července 1920. Obyvatelstvo těšínského Slezska bylo z 85%
původu slovanského. V době husitské byla zavedena čeština jako úřední řeč, což
zůstalo nezměněno až do doby panování Marie Terezie, kdy byla postupně zaváděna
do českých škol a úřadů němčina a Těšínsko se značně poněmčilo.
Příslušníků polského národa zde bylo v té době málo a polština se v českých
školách a úřadech začala více používat teprve po roce 1848 a zejména v letech
1870 - 1890, kdy se začal mohutně rozvíjet průmysl hutní a horní. Tehdy se
tisíce polských příslušníků stěhovaly z Haliče za prací do dolů a železáren.
Při sčítání lidu v roce 1900 se k polské obcovací řeči přihlásilo 60%
obyvatelstva, k české 24%, zbytek tvořili Němci. Z celého uhelného revíru byla
česká správa jen v Petřvaldě a Orlové, v ostatních obcích byla německá nebo
polská. V letech 1910 - 1914 přešlo opět několik obcí v oblasti uhelného revíru
do české správy; konkrétně šlo o Lazy, Dolní a Prostřední Suchou, Dětmarovice,
Michálkovice, Muglinov a Malé Kunčice ( což byla asi polovina obcí v uhelném revíru ).
Pod polskou správou zůstaly Poruba, Karviná, Doubrava a Horní Suchá. Procento
českých obyvatel se v tomto období zvyšovalo. Podle sčítání z roku 1921 byl
skutečný poměr Čechů a Poláků na českém Těšínsku přibližně 1:1.
Během světové války v letech 1914 - 1918, zvláště v posledním roce, byl vzájemný
vztah obyvatel obou slovanských národností na Těšínsku přátelský; vedl je totiž
společný cíl: dosáhnout státní samostatnosti. O hranicích nových států se na
veřejnosti neuvažovalo. V diplomatických kruzích se však předpokládalo, že musí
dojít k rozdělení Těšínska již v zájmu přátelského soužití, ale že se tak stane
smírnou dohodou. To se však bohužel nestalo a spory o toto území, které hrozily
vypuknutím válečného konfliktu, vedly k návrhu na plebiscit. Nakonec rozdělení
Těšínska vyřešila až konference velvyslanců v Paříži.
Vývoj těšínské otázky po vzniku ČSR
Rozpadem Rakouska - Uherska a vznikem ČSR 28. října 1918 začalo období sporu o
Těšínsko, které skončilo až 28. července 1920 rozhodnutím konference velvyslanců
a jeho rozdělení. Už 29. října 1918 byl ustanoven v Polské (nyní Slezské) Ostravě
Zemský národní výbor, aby se ujal vlády ve Slezsku na základě stanoviska historické
příslušnosti Těšínska k čs. státu. Dne 30. října 1918 vytvořili Poláci v Těšíně
polskou Národní radu (Rada narodowa) pro Knížectví těšínské, opírající se o právo národnostní.
Polská Národní rada prohlásila po dohodě s likvidační komisí pro země rakouské v
Krakově dne 30. 10. 1918 celé Těšínsko až po řeku Ostravici za součást polského
státu a oznámila, že je vojensky obsadí a ujme se vlády nad celým tímto územím.
Její požadavek byl tlumočen Zemskému národnímu výboru v Polské Ostravě, který jej odmítl.
Tím začalo nedorozumění mezi oběma státy, polským a československým. Klid na Těšínsku
byl tak již v prvních dnech samostatnosti vážně narušen. Připravovali se protestní
schůze lidu, které nevěstily nic dobrého. Odpovědné instituce upozorňovaly Národní
výbor na hrozící nebezpečí a žádaly, aby mu včas čelili. Na radu pražské vlády
vyhnout se v zájmu udržení klidu a pořádku veškerým srážkám, než padne konečné
rozhodnutí ve věci hranic Těšínska vládami, dohodl se Národní výbor s polskou
Národní radou dne 5. listopadu 1918 v Polské Ostravě prozatímní úmluvu. Úmluva,
pro Československo nepříznivá, byla sjednána na národnostním podkladě podle sčítání
lidu z roku 1918. Poměr Čechů a Poláků na celém Těšínsku byl tehdy 27% ku 55%;
smlouva mněla ráz provizorní bez konečného určení hranic, které příslušelo povolaným
činitelům v Praze a Varšavě. Tak bylo dočasně rozděleno celé území Těšínska na
zájmovou oblast polskou ( podstatná východní část ) a československou ( západní
část kolem obce Dětmarovice ), viz mapa č.1 - demarkační čára a.
Po této úmluvě náležely
československému státu na Těšínsku tyto poštovní úřady:
Baška, Dětmarovice Dobra u Frýdku, Frýdek 1, Frýdek 2, Hrušov, Karlova Huť, Lazy
ve Slezsku, Malé Kunčice u Moravské Ostravy, Michálkovice, Orlová, Petřvald ve
Slezsku, Poremba, Pražma, Radvanice ve Slezsku, Raškovice, Ratimov,
Polská Ostrava 1( od 10. 12. 1919 Slezská Ostrava 1), Polská Ostrava 2
( od 10. 12. 1919 Slezská Ostrava 2), Staré Hamry, Šenov ve Slezsku, Velké Kunčice nad Ostravicí.
Dále sem zahrnujeme později zřízené poštovní úřady Prostřední Suchá (poštovní úřad od 16.1. 1920)
a Morávka (poštovní úřad od 1.3. 1920).
Úmluva však nepřinesla žádaný klid a situace se stále zhoršovala. Dne 10. 1. 1919 schválila polská vláda statut správní komise pro Halič, Těšínsko, Oravu a Spiš a zároveň vypsala volby do varšavského sněmu na 26. 1. 1919, jichž se mnělo zúčastnit i obyvatelstvo podléhající správě na Těšínsku. Po vyčerpání všech možností o dohodu se československá vláda rozhodla obsadit Těšínsko vojensky. Před zahájením této akce zpravila obšírným memorandem varšavskou vládu o svých úmyslech a navrhla, aby byla ustanovena česko - polská komise, která by probrala ještě jednou důkladně těšínské otázky a žádala odvolání polského vojska z těšínského území. Polská vláda na toto memorandum neodpověděla a tak 23. 1. 1919 zahájilo obsazení Těšínska čs. vojsko (tzv. Šnejdárkovo tažení), které do 30. 1. 1919 proniklo až k řece Visle (viz. mapa č.1 - demarkační čára b.)
Situace na Slovensku, Oravy a Spiše
Vyhlášením čs. státu v
roce 1918 se stalo Slovensko součástí Československa a to z hlediska politického,
právního, správního i vojenského ( slovenské území bylo obsazeno československým
vojskem ). Vyskytly se však problémy s určením hranic,neboť Slovensko nebylo
předtím žádným státoprávním nebo územním celkem. Bylo proto nutné vyžádat si u
Válečné rady v Paříži stanovení prozatímních hranic Slovenska ( viz. mapa 2 ).
Tímto úkolem byl pověřen náš zástupce dr.Edvard Beneš.
Prozatímní hranice
probíhaly od Bratislavy podél Dunaje k ústí Iplu do Dunaje, podél řeky přes
Lučenec až k Odžďanům a potom přímočaře až k přítoku Uže do Laborce, dále podél
Uže až k hranicím slovensko - haličským na Užockém průsmyku ( Výnos MNO, čj 2675, přes.dův.).
Odtud pak podél hranic haličských směrem západním až po Východní Slezsko. Byly
tedy značně odlišné od definitivní hranice ČSR. Tato studie se zaměřuje jen na
plebiscitní oblast, tzn. na Slovensku na oblast Oravy a Spíše (viz. mapa 3 ).
Do Popradu se přesunuly čs.
jednotky 15. prosince 1918. Polské vojsko, které postupovalo současně do těchto míst,
obsadilo 16. prosince 1918 Podolinec a připravovalo se k postupu na Kežmarok;
při příchodu čs. jednotek však tento prostor opustilo. Do 20. prosince 1918 byla
téměř obsazena téměř celá spišská stolice. Aby se předešlo k dalšímu pronikání
a srážkám mezi československými a polským vojskem, byla 24. prosince 1918
dohodnuta demarkační čára, která vedla od Javoriny směrem na Richvald, Kamionku,
Jarembinu, Malý Lipník a Andrejovku k Orlovu (viz. mapa č.3). Demarkační čára
byla v platnosti do 14. ledna 1919, kdy polské vojsko na rozkaz varšavské vlády
definitivně vyklidilo obsazenou část Slovenska. Oravská župa byla obsazena čs.
vojskem koncem roku 1918. Další jednaní byla vedena jen cestou diplomatickou.
Situace na Oravě a Spiši byla obdobná jako na Těšínsku; i zde byly národnostní
problémy. Podle spisovatele Bohumila Marka zde obyvatelstvo mluvilo nářečím
goralským, polsko - slovensko - českým. Toto nářečí prostupovalo severní Spiš,
Oravu a naše Jablunkovsko. Obyvatelstvo přitom bylo přitom nejen v nářečí, ale i
v národopisu a v lidové kultuře velmi svébytné.
Bylo těžko rozhodovat mezi
národností polskou, slovenskou a českou; každý tu hájil svojí pravdu. Doba
znovuzřízení Polska a českého státu, posléze Československa v roce 1918 podle
práva na sebeurčení národů, byla nejen dobou velkých rozhodování, přesvědčování
a usvědčování, ale i dobou národnostních spojování a rozdělování
Poláci, Češi a Slováci a Čechoslováci….).
V březnu 1919 žádali Poláci ze Spíše
pro Polsko celý okres Spišská Stará Ves, Kežmarok, Stará Ľubovňa a polovinu
okresu Levoča a Poprad, což bylo podstatně více, než tvořila cela tato sporná
oblast. Nejvyšší rada mírové konference pak usnesením ze dne 27. září 1919 určila,
že také na Spiši a Oravě má být uspořádán plebiscit. Na Spiši v obcích okresu
Spišská Stará Ves a v obci Javorina z okresu Kežmarok, na Oravě pak v obcích okresu
Námestovo a v obcích Hladovce, Liesku, Trstené a Ústie nad Oravou z okresu
Trstená. Ani zde se pak plebiscit nakonec neuskutečnil.
Jak je uvedeno výše, tvořila
původní hranici slovensko - haličská prozatimní hranici československo - polskou.
Tato linie nebyla po skončení plebiscitního údobí plně obhájena. Rozhodnutím
velvyslanců o Těšínsku, Oravě a Spiši ze dne 28. 7. 1920 ( Vládní vyhláška ze
dne 18. 12. 1924, Sb. z. a n. č. 20 ze dne 11. 2. 1925) byla upravena tak, že na
Oravě bylo postoupeno Polsku patnáct a na Spiši třináct obcí ( tučně jsou zvýrazněny
obce, ve kterých byla pošta nebo poštovna ):
Oravské obce:
Spišské obce:
Konečnou úpravu státních
hranic mezi Československem a Polska dohodla až mezinárodní rozhraničovací komise
československo - polská v Brně 11. února 1924 a na konferenci v Krakově
29. dubna 1924. Československo získalo zpět obec Hladovku a Suchou Horu a
současně byla Polsku postoupena obec Slovenská Lipnica ( místní část obce Dolná Lipnica ).
Vymezení státní hranice bylo provedeno ve dnech:
2. - 5. června 1924 na území Oravy, 16. - 21. června 1924 na Těšínsku.
Vydání Plebiscitních známek s přetiskem SO 1920
Na žádost dohodové plebiscitní komise v Těšíně došlo 13.
února 1920 k vydání přetiskových československých známek pro plebiscitní území
Východního Slezska (Těšínska), Oravy a Spiše. Na platných československých
známkách a jedné dopisnici, byl proveden přetisk SO 1920.
(SO znamená Silesia Orientale - Východní Slezsko a současně i Spiš a Orava.)
Tyto známky měly výhradní platnost jen pro poštovní zásilky podané u
poštovních úřadů na plebiscitních územích.
Plebiscitní známky byly vydávány postupně. Hodnoty výplatních
známek emise Hradčany s přetiskem S. O. 1920 nezoubkovaná 50 h modrá a
zoubkované 1 h, 20 h karmínovočervená, 25 h, 30 h a 60 h byly např. vydány až
dodatečně. Vzácné nezoubkované známky 10 h zelená a 20 h karmínová se vyskytly
jen nepatrném počtu několika archů, hodnota 10 h v Karviné a 20 h ve Frýdku.
Známka 1000 h s černým přetiskem byla sice hned v první zásilce, ale skutečné
poštovní použitá se vyskytuje jen velmi vzácně. Výplatní známky s obrazem
T. G. Masaryka, s přetiskem SO 1920, byly zhotoveny příliš pozdě, a proto se
už v plebiscitním území do prodeje nedostaly. Nemohou se tedy vyskytnout
poštovně použité.
Plebiscitní známky vykazují stejné znaky bez přetisku,
tzn. že zde nacházíme příslušné barevné odstíny, nedokonalosti tisku a
perforace,kvalitu papíru, deskové značky, tiskové a deskové vady, retuše
apod.
Přetisk SO 1920
Druhy přetisků
U plebiscitních známek rozeznáváme čtyři druhy přetisků:
I. druhem byly přetištěny výplatní známky emise Hradčany a známky novinové,
druhu II bylo použito na výplatních známkách s obrazem T. G. Masaryka a
druhů III. a IV. na známkách spěšných a doplatních. Všechny tyto přetisky
mají totožný text (SO120) a jsou dvouřádkové, ale mají různou úpravu přetisku.
Což je dáno různými formáty přetiskovaných známek.
Druh I - Horní řádek přetisku tvoří písmena "SO", v dolním řádku je
letopočet 1920. Normální výška přetisku (vyskytují se ovšem četné odchylky ve
vzájemných vzdálenostech liter) je 8,8 mm, délka 8,5 mm, vzdálenost mezi
oběma řádky činí 1,8 mm.
Druh II - Písmena "SO" jsou umístněna v horním řádku přetisku, dolní řádek s
letopočtem je rozdělen tak, že číslice "19" je vlevo a číslice "20" vpravo
od písmen "SO". Přetisk je umístněn na známkovém poli dole. Celková normální
výška přetisku je 7,4 mm, délka 17 mm, vzdálenost mezi řádky činí 0,5 mm.
Druh III - Písmena "SO" jsou nahoře uprostřed, letopočet je rozdělen
tak, že číslice "19" je v levém dolním rohu a číslice "20" v pravém dolním rohu
známky. Výška přetisku je 12 mm, vzdálenost obou řádek je 5,5 mm. Vyskytují se
celkem čtyři různé délky letopočtu 1920 - 21,3 mm, 22 mm, 22,5 mm a 23,2 mm.
Barvy přetisků
Přetisk SO byl proveden na různých známkách v různých barvách.
Konkrétně byly zhotoveny přetisky ve čtyřech základních barvách -
černé, modré,
červené a fialové.
Černá barva přetisku
Je ze všech barev přetisků nejčastější. Má odstíny od
šedočerné po sytou čerň. Byly jí opatřeny následující hodnoty známek: viz. tab.
Modrá barva přetisku
Vyskytuje se v různých odstínech světle modré, šedomodré,
tmavomodré až černomodré. Najdeme ji u následujících hodnot známek: viz. tab.
Některé známkové hodnoty byly opatřeny jak černým tak i
modrým přetiskem. Šlo o následující známky: výplatní známky Hradčany 500 h a
1000 h, spěšné známky 2 h a 5 h a doplatní známky 5 h.
Červená barva přetisku
Vyskytuje se jako rumělková a červená mnoha odstínů, ale
rovněž jako karmínová až fialokarmínová. Byly jí přetištěny následující
hodnoty známek:
Fialová barva přetisku
Bylo jí použito jen na výplatní známce s obrazem T. G.
Masaryka u známkové hodnoty 1000 h.
Novinové známky
Druh přetisku I
Přetiskem SO 1920 bylo oficiálně opatřeno pět novinových
nezoubkovaných známek, přičemž lze dále rozlišit větší počet různých variant a
jejich kombinací jak z hlediska výrazných barevných odstínů známky tak i
různých druhů známkového papíru. Přehled těchto variant je uveden v tabulkách.
Pro přetištění novinových známek byl použit stejný druh přetisku (a stejné
přetiskové desky) jako pro známky emise Hradčany, pouze s menší vzdáleností
mezi svislými sloupci přetisků.
Jednotlivé tiskové desky novinových známek lze odlišit
podle deskových vad, vyskytujících se na jednotlivých deskách.
Přehled tiskových desek novinových známek, které byl opatřeny přetiskem SO 1920 | |||||||||
Hodnota | Tisková deska | Poznávací znaky | |||||||
2 h | 3. | bez označení a ochranných rámů, s počítadly | |||||||
4. | bez ochranných rámů s počitadly, deformovaná 2 (-.20) | ||||||||
5. | bez ochranných rámů, seříznutá desetinná čárka v počitadle pod ZP 91 | ||||||||
6. | dvakrát přerušená čárka v počitadle pod ZP 91 (- - -.20) | ||||||||
7. | dole seříznutá nula v počitadle pod ZP 99 (1,80) | ||||||||
8. | dole vpravo seříznutá 2 v počitadle pod ZP 100 | ||||||||
9. | bez označení a ochranných rámů, s počítadly | ||||||||
10. | dole seříznutá nula v počitadle pod ZP 91 |
Náklady novinových známek opatřených přetiskem SO 1920
U jednotlivých hodnot je uveden jen celkový počet kusů
přetištěných známek příslušné hodnoty, neboť dílčí náklady u jednotlivých
barevných odstínů známek i druhů papíru a jejich kombinací nejsou známy a
není možné ani přibližně odhadnout. Pošta totiž jednotlivé varianty
nezohledňovala ani neevidovala, a proto oficiálně uváděla vždy jen celkový
náklad příslušné nominální hodnoty.
Data vydání
Data vydání jednotlivých novinových známek nejsou známa,
a vzhledem k nedostatku skutečně poštovně přepravených celistvostí nelze
doložit dobu vydání ani nepřímo. Výjimkou tvoří jen hodnota 2 h, která je
doložena na novinové pásce již ze 7. března 1920 a je tedy pravděpodobné,
že tato hodnota byla přetištěna a nejspíš i distribuována už v únoru 1920.
S ohledem na výrobní postup při přípravě přetiskových desek lze
předpokládat, že také ostatní hodnoty novinových známek byly přetištěny už
během února a března 1920. Není však jasné, kdy se tyto hodnoty dostaly
na poštovní úřady na plebiscitním území a zda zde byly (především vysoké
hodnoty) skutečně používány.
Zoubkování
Kromě úředně zhotoveného zoubkování existují i tzv.
ministerské zoubkování a soukromé zoubkování provedené rovněž v tiskárně
České grafické unie v Praze na stejných perforačních strojích. Pro sběratele
mají význam jen na známkách použitých na zásilkách z plebiscitního území.
U neupotřebených známek nelze prokázat dobu jejich vzniku a odlišit tak od
spekulativních výrobků. Zmíněné neupotřebené známky se zoubkováním soukromého
původu lze hodnotit jako nejlevnější druh neupotřebených známek. Zde uvedené
skutečnosti lze vztáhnout na všechny druhy plebiscitních známek, tj. na známky
výplatní, spěšné, novinové i doplatní.
Makulaturní tisky nejsou nijak vzácné, neboť byly v poměrně
velkém množství vyneseny z tiskárny a prodány sběratelům.
Hodnota razítkovaných známek SO se řídí také vzácností
výskytu použitých razítek (resp. jeho druhu či typu) z různých poštovních úřadů,
kde byly použity. U zachovalých větších výstřižků či kompletních celistvostí
zohledňujeme i typ poštovního použití (dopisnic, dopisnice, doporučená či
spěšná zásilka, cenné psaní atd.), resp. typ frankatury (vícenásobná, barevná,
smíšená apod.). Samotné razítkované známky s pravým razítkem mohou tedy v
některých případech mít i podstatně vyšší hodnotu než známky nerazítkované.
Ceny zachovalých celistvostí jsou ještě podstatně vyšší a lze je těžko obecně
určit. Zvláště zajímavější nefilatelistické poštovní použití užití (rekomando,
expresy, zásilky do ciziny apod.) či frankatury jsou poměrně vzácné a je třeba
je hodnotit individuálně. Zvýšenou pozornost je zde pochopitelně třeba věnovat
jak pravosti, tak i kvalitě hodnoceného materiálu.
Výrobní vady a zkoušky přetisků
Plebiscitní známky byly zhotoveny v pražské tiskárně Česká grafická Unie. Jak již bylo uvedeno, vyskytují se na nich stejné či obdobné výrobní vady jako na původních známkách (Hradčany, T. G. M., spěšné, novinové, doplatní), které nebyly opatřeny přetiskem. Jde např. o zvrásněný papír, částečné i úplné obtisky. Z období vlastního zhotovení přetisků jsou známy následující výrobní vady, resp. zkoušky přetisků: strojové i archové obtisky přetisků, převrácené přetisky, nevydané známky, zkusmé tisky, odlišná zoubkování, případně i odlišné barvy přetisku.
Přetisk s letopočtem 1290 (DV) | ||||
SO 28 2h zelená - černý přetisk | ||||
Přetisk s vynechaným letopočtem 1920 | ||||
SO 29 10h - fialová - černý přetisk | ||||
SO 32 30h - hnědá - černý přetisk |
Přetisk s vynechaným letopočtem 1920
Přetisk s vynechaným letopočtem 1920 | ||||
SO 29 10h - fialová - černý přetisk | ||||
SO 32 30h - hnědá - černý přetisk |
Obtisky
Strojový obtisk na známce vzniká, pokud nebyl včas
vložen papír do tiskového stroje. V důsledku chybějícího papíru se přenese
barva z tiskové desky na protilehlý tlakový válec a z něho se pak otiskne na
zadní stranu prvního následujícího papíru, který strojem prochází. Obraz
strojového obtisku je proto vždy zrcadlově obrácený a při pohledu proti
světlu se přes ně kryje s obrazem na lícní straně známky.
Archový obtisk vzniká v důsledku nedostatečně zaschlé barvy na lícním tisku některého tiskového listu. Na tento list se při skládání různou silou přitiskne spodní část dalšího tiskového listu a nezaschlá barva se na něj přenese. Archový obtisk bývá zpravidla méně výrazný než obtisky strojové, mnohdy je patrný jen na části archu a jde "do ztracena". Obvykle se přesně nekryje s lícním obrazem známky.
Přehled strojových a archových obtisků známek SO 1920 | |||||||||
Novinové známky | |||||||||
přetisku | strojový | nezoubkované | 2 h, 20 h | ||||||
známky | strojový | Hz 13 ¾ : 13 ½ | 10 h, 30 h, 6 h (částečný obtisk) | ||||||
Řz 13 ¾ | 10 h |
Převrácené přetisky
Tyto přetisky vznikly vložením přetiskového archu známek pod přetiskovou desku. Jedná se vesměs o výrobky ze zkušební fáze přetisků, které se zřejmě do volného prodeje na poštách vůbec nedostaly. Z téhož nebyly dosud předloženy ani v poštovním provozu.
Odchylky přetisků | ||
Převrácené přetisk - PP | ||
SO 28 2h zelená - černý přetisk | ||
SO 30 10h fialová - černý přetisk | ||
SO 31 20h modrá - černý přetisk | ||
SO 32 30h hnědá - černý přetisk |
Dvojitý přetisk (PD) | ||||
SO30 10h - fialová - černý přetisk | ||||
SO32 30h - hnědá - černý přetisk | ||||
Trojitý přetisk ("PT") | ||||
SO30 10h - fialová - černý přetisk |
Zkusmé tisky
Jde vesměs o přetisky vzniklé při přípravě výroby, kdy se zjišťovaly mimo jiné optimální kombinace barvy přetisků a barvy přetiskovaných známek, tvar a druh přetisků, jejich umístnění atd. Mezi sběratele se dostaly neoficiální cestou.
Zkusmé tisky přetisků | ||||
SO28ZT 2h - zelená - modrý přetisk | ||||
SO30ZT 10h - fialová - modrý přetisk | ||||
SO31ZT 20h - modrá - modrý přetisk | ||||
SO32ZT 30h - hnědá - modrý přetisk |