BELGIE
30 529 km², 11 447 996 obyvatel (2017), hlavní město Brusel (Bruxelles - Brussel). Hospodářsky vyspělý průmyslový stát s převahou těžkých odvětví.
Nezávislé království od roku 1830, v letech 1914 - 1918 téměř zcela a 1940 - 1944 zcela obsazeno německými vojsky. R. 1920 (poštovně 1925) připojeno území
Eupen - Malmédy, 1940 - 1945 přechodně odtržené. Jako kolonie patřily Belgii v Africe Kongo (do roku 1960) a Ruanda - Urundi (do roku 1962).
Od roku 1948 je země v celní unii BENELUX. Členství v UPU přímé od 01.07.1875.
V roce 1849 zavedla Belgie známky, jako jeden z prvních evropských států (po Velké Británii, švýcarských kantonech Francii). Zprvu jsou bez názvu vydávající země,
v roce 1869 se začíná objevovat název BELGIQUE, od roku 1891 se pak užívá dvojjazyčné označení BELGIQUE, BELGIE. Od roku 1937 se ve dvojjazyčných nápisech pořadí jazyků střídá.
Od konce roku 70. let se na některých emisích objevuje označení země ještě i v němčině(BELGIEN) jako projev ohledu na nepatrnou německou menšinu (0,6 % obyvatelstva) v oblasti Eupen - Malmédy.
Ve známkovém obrazu se většinou uplatňují portrétní a symbolické řešení. Poměrně jednotný charakteristický styl belgických známek je dán malým okruhem výtvarníků podílejících se na známkové tvorbě
(J. van Noten, J. de Bast, M. Severin, J. Malvaux aj) a charakteristickým tiskovým provedením domácí provenience v hlubotisku (ale také řada emisí v ocelotisku). Belgie proslula velkým počtem
příplatkových známek; některé příplatky jsou mimořádně vysoké a dosahují až 30 násobku nominále ( 1 + 30 franků!!). Obdobně filatelistická hlediska se odrážejí v používání velkých formátů
(již od dvacátých let), v produkci aršíků apod. Typické je vydávání značného počtu železničních balíkových známek (od roku 1879 celkem 432 exemplářů), což je ojedinělé. Pozoruhodné jsou také
belgické telegrafní známky z minulého století, které mají tvar osmiúhelníku. Jinou pozoruhodností jsou kupóny na známkách v letech 1893 až 1914, propagující z poštovně provozních důvodů
nedoručování zásilek o nedělích; jestliže odesílatel kupón odtrhl a známku bez kupónu nalepil na zásilku, požadoval tím doručení zásilky i v neděli. Současná roční produkce kolem 40 známek.
Komerční realizace: Regie des postes belges, Burea des collectionneurs, Brussel.
Za první světové války v roce 1914 byly pro belgické území okupované německým vojskem vydány známky s přetiskem BELGIEN. Celkem 25 známek, vesměs přetiskových provizórií.
Měna: 1 Franc (Fr)= 100 Centimes (C), od 01.01.1999: 1 Euro (€)= 100 Cent; od 31.12.2001: 1 € = 40.3399 Fr.
Použito z wikipedie:
Souřadnice: 51° s. š.,
5° v. d. (mapa)
Belgie
Belgické království
Koninkrijk België
Royaume de Belgique
Königreich Belgien
|
|
vlajka
|
znak
|
|
| Hymna:
Brabançonne
|
| Geografie
|
Poloha Belgie |
| Hlavní město:
|
Brusel (Brussel, Bruxelles, Brüssel)
|
| Rozloha:
|
30 529 km² (146. na světě)
z toho 6,2 % vodní plochy
|
| Nejvyšší bod:
|
Signal de Botrange (694 m n. m.)
|
| Časové pásmo:
|
+1
|
| Poloha: |
51° s. š.,
5° v. d.
|
| Obyvatelstvo
|
| Počet obyvatel:
|
11 447 996, toho
Vlámové 57 %,
Valoni 33 % (80. na světě,
2017)
|
| Hustota zalidnění:
|
365 ob. / km² (34. na světě)
|
| HDI:
|
▼ 0,867 (velmi vysoký) (18. na světě,
2010)
|
| Jazyk:
|
nizozemština (vlámština),
francouzština,
němčina
|
| Náboženství:
|
římskokatolické 77 %,
islám,
protestantství,
anglikánství a
judaismus
|
| Státní útvar
|
| Státní zřízení:
|
federativní
konstituční monarchie
|
| Vznik:
|
1830 (vyhlášení nezávislosti na
Nizozemsku; nezávislost uznána až roce 1831)
|
| Král:
|
Filip Belgický
|
| Předseda vlády:
|
Charles Michel
|
| Měna:
|
euro (EUR)
|
| HDP/obyv. (PPP):
|
44 093[1]
USD (21. na světě,
2015)
|
| Mezinárodní
identifikace
|
| ISO 3166-1:
|
056 BEL
BE
|
| MPZ:
|
B
|
| Telefonní předvolba:
|
+32
|
| Národní TLD:
|
.be
|
multimediální obsah na Commons
|
Belgie (nizozemsky België, francouzsky Belgique,
německy Belgien), oficiálně Belgické království, je
federativní konstituční monarchie ležící v západní Evropě.
Belgie hraničí s Francií (620 km) na jihu, s Lucemburskem
(148 km) a Německem (167 km) na východě a s Nizozemskem (450 km)
na severu. Ze severozápadu omývá Belgii Severní moře (66 km).
Belgie je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance
(NATO).
V zemi jsou tři oficiální jazyky: nizozemština, francouzština
a němčina. Kulturně, politicky a sociologicky se Belgie skládá
ze dvou velkých společenství, nizozemsky mluvících Vlámů a
frankofonních Valonů, v zemi žije také menší německá komunita.
Belgická federace se skládá ze 3 společenství,
rozdělených podle jazykového principu,
- Vlámského společenství (niz. Vlaamse Gemeenschap)
- Francouzského společenství (fr. Communauté francaise)
- Německojazyčného společenství (něm. Deutschsprachige
Gemeinschaft)
a ze 3 regionů, rozčleněných podle principu územního:
Každý region a každé společenství má svůj vlastní
legislativní orgán –
parlament, a orgán exekutivní – vládu (či radu), s výjimkou
Vlámska a Vlámského společenství, které mají vládu i parlament
dohromady. Včetně orgánů federálních tak v Belgii působí 6 vlád
a 6 parlamentů zároveň.
Patronem Belgie je
svatý Josef, národní heslo zní Jednota posiluje (niz.
Eendracht maakt macht, fr. L'union fait la force,
něm. Einigkeit macht stark).
Dějiny
- Podrobnější informace naleznete v článku
Dějiny Belgie.
V nejstarších dobách obývalo Belgii několik různých
keltských kmenů.
V dobách
římské říše byly tyto kmeny, nacházející se v oblasti mezi Severním mořem,
Rýnem,
Seinou a
Marnou (tj. na
jihu dnešního Nizozemska, v Belgii, severní Francii a na západě Německa),
označovány latinským slovem Belgae, tedy
Belgové. Odtud pochází název státu Belgie. Z genetického výzkumu však
vyplývá, že dnešní
Belgičané
mají s dávnými Belgy pramálo společného.
Mezi první dobře zdokumentované události patří ovládnutí oblasti Římany
v prvním století před naším letopočtem, v pátém století pak území dnešní Belgie
osídlil
germánský kmen
Franků. Po
rozpadu
franské říše
Karla
Velikého došlo k rozdělení území mezi západofranskou říši
Karla Holého a říši
Lothara I. Hranici mezi oběma říšemi tvořil tok řeky Šeldy. V průběhu
středověku se oblast postupně rozdrobila na množství drobných
feudálních států, nicméně ve
14.
a 15.
století řadu z nich sjednotili
burgundští vévodové. V 15. století tyto státy získaly určitou autonomii a
začaly se označovat názvem
Sedmnáct provincií.
Ke klíčovému zlomu došlo za
Osmdesátileté války (1568–1648),
která se v posledních třiceti letech kryla i s nám dobře známou
třicetiletou válkou (1618–1648).
Zatímco severní Nizozemí si dokázalo uchovat nezávislost, jeho jižní část,
dnešní Belgie, byla dobyta
Španěly a
připadla španělské, později rakouské větvi
Habsburků. Na konci
18.
století se Belgie nakrátko zmocnili Francouzi. Roku
1815, po
Napoleonově porážce u
Waterloo, se Belgie stala součástí
Spojeného království nizozemského, jako nárazníkový stát mezi Francií a
Nizozemskem. Po 15 letech vypukla v bruselském operním divadle
La Monnaie
revoluce a Belgie se tak roku
1830 stala
nezávislou a neutrální konstituční monarchií. Jako první belgický král usedl na
trůn o rok později Leopold I.
Během
první i
druhé světové války byla Belgie přes svoji deklarovanou neutralitu okupována
Německem. V roce 1921
byla založena
Belgicko-lucemburská ekonomická unie (do účinnosti přišla v roce 1922).
Spolupráce mezi těmito státy se projevovala např. vytvořením
měnové
unie, kdy bylo možno používat až do zavedení eura
belgický frank na lucemburském území a naopak. V roce 1949 byla Belgie
zakládajícím členem
NATO.
Belgické Kongo získalo nezávislost v roce 1960 a
Ruanda-Urundi o 2 roky později.
Belgie je zakládajícím členem
Evropského hospodářského společenství (EHS),
Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) a
Evropského společenství pro atomovou energii (Euratomu), které daly základ
budoucí Evropské unii.
Od 19. století více prosperovalo
Valonsko
s rozvinutým průmyslem i kulturou,
Flandry byly
kulturně i ekonomicky zaostalejší zemědělská země, kolem 60. let 20. století se
však situace postupně otočila.[2]
V průběhu
20.
století docházelo k různým třenicím mezi Vlámy a Valony.
Federalizace Belgie proběhla v pěti etapách v období od roku 1970 do roku
2001. Prvním signálem byl v roce
1968 rozpad
univerzity v Lovani
na vlámskou a francouzskou univerzitu. Roku
1970 byl do ústavy
zanesen princip tří „kulturních společenství“ (vlámské, frankofonní a
germanofonní) a tři územní „regiony“. V roce
1980 z názvů
společenství odpadlo slovo „kulturní“, všechna tři společenství a rovněž
vlámský i
valonský region zřídila své „rady“ (parlamenty) a „exekutivu“ (vlády). Rada
i vláda valonského společenství se však sloučila s radou a vládou valonského
regionu. V letech 1988–1989
zřídil vlastní parlament a vládu i
Region Brusel - hlavní město, současně byla regionům předána pravomoc nad
veřejnými pracemi a dopravou a společenstvím působnost v oblasti vzdělávání.
V roce 1993 se do
ústavy dostala formulace, že „Belgie je federální stát, který se skládá ze
společenství a regionů“, čímž se stala Belgie federací de iure, a společenství a
regiony získaly další kompetence. Pátou etapou federalizace byly v roce
2001
Lambermontská a
Lombardská dohoda, kterou do kompetence regionů přešlo i zemědělství, mořský
rybolov a zahraniční obchod, zároveň do kompetence regionů i společenství přešly
otázky volebních výdajů, financování politických stran a regionální rozvoj.
Lombardská dohoda rozdělila parlament Bruselského regionu na frankofonní a
vlámskou část se zákazem majorizace.[3]
Po roce 2000 sílí na vlámské straně
snahy o úplné rozdělení Belgie.
Filip Dewinter, předseda nacionalistické strany
Vlámský zájem, požaduje „sametový rozvod“, za jehož vzor považuje
rozdělení Československa v roce 1993, rovněž vlámští křesťanští demokraté
(předseda
Yves
Leterme) podporují další prohlubování autonomie. Hlavní překážkou rozdělení
je dvojjazyčné hlavní město Brusel.[2]
Dne
13. listopadu 2006
belgická televize odvysílala
fiktivní vyhlášení vlámské nezávislosti, za tento žert bylo vedení televize
kritizováno. V roce 2014 vznikla vládní koalice, jejíž součástí byla poprvé v
historii separatistická
Nová vlámská aliance,[4]
která usiluje o rozdělení Belgie.[5]
Geografie
- Podrobnější informace naleznete v článku
Geografie Belgie.
Geomorfologicky se Belgie dá rozdělit na 3 oblasti: pobřežní nížiny, rovinu
(plató) v centrální části Belgie, a na hornaté
Ardenny na jihovýchodě země. Nížiny při pobřeží sestávají převážně
z písečných dun a tzv.
polderů.
Centrální rovina zabírá většinu Belgie. Je to jemně zvlněná oblast s úrodnou
půdou, protkaná sítí mnoha vodních toků – mezi nejvýznamnější patří
Máza (niz. Maas,
fr. Meuse) a
Šelda (niz. Schelde, fr. Escaut). Třetí oblast, Ardenny, je
hornatá a zalesněná, s nepříliš úrodnou půdou a nevhodná pro zemědělství.
Částečně zasahuje i do severní Francie. Nachází se zde nejvyšší bod Belgie,
Signal de Botrange, o výšce 694
metrů.
Historicky se Belgie člení na 10 provincií.
Vlámsko na severu zahrnuje (od západu k východu):
Valonsko na jihu zahrnuje:
Belgické
klima je přímořské, spadá do
mírného podnebného pásu. Srážky jsou časté ve všech ročních obdobích.
Průměrná teplota v lednu je 3
°C,
v červenci 18 °C. Průměrné srážky činí 65
milimetrů
v lednu, v červenci 73
milimetrů.
Vzhledem k vysoké hustotě zalidnění (jedné z nejvyšších na světě) a ke svému
umístění, musí Belgie čelit vážným
ekologickým
problémům. Například zpráva z roku
2003[6]
tvrdí, že kvalita říční vody v Belgii je nejhorší v Evropě
a jednou z nejhorších v 122 zkoumaných zemí světa.
Politika
Belgie je konstituční monarchií s federální parlamentní demokracií. Hlavou
státu je král a v čele vlády stojí premiér. Federální parlament je dvoukomorový,
skládá se s Komory zástupců a Senátu. Podle principu územního je rozdělena na
tři regiony: Vlámsko (Flandry), Valonsko a region Brusel. Každý region a každé
společenství má vlastní vládu i parlament, jen Vlámsko a Vlámské společenství má
orgán jediný. Pro všechny pak v zemi působí orgány federální.
Zahraniční politika
Administrativní
rozdělení
- Podrobnější informace naleznete v článku
Administrativní dělení Belgie.
10 provincií tvoří 2 regiony a Brusel je 3. regionem:
Města
Ekonomika
- Podrobnější informace naleznete v článku
Ekonomika Belgie.
Belgie je vysoce rozvinutý průmyslový stát s velkou koncentrací výroby a
intenzivním zemědělstvím. Hlavní průmyslová odvětví jsou
hutnictví, strojírenství,
chemie a
textil.
Hlavními průmyslovými oblastmi jsou
Brusel,
Antverpy,
Lutych a
Gent. Těžba
uhlí se již téměř
zastavila. Zemědělství je vysoce produktivní, živočišná produkce převažuje nad
rostlinnou. Využití půdy:
orná půda 27 %,
louky a
pastviny 20 %, lesy
21 % a voda 6 %.
Důležitý je chov
prasat,
skotu,
drůbeže a ovcí,
význam má i
rybolov. Pěstuje se
pšenice,
ječmen,
brambory,
cukrová řepa,
chmel a jablka.
Typické jsou menší farmy s vysokými
hektarovými
výnosy. Dopravně
nejvýznamnější jsou
přístavy
Antverpy a
Oostende se spojením do
Velké Británie a
ropný terminál
Zeebrügge. Nejatraktivnějšími turistickými středisky v oblastmi jsou Brusel,
Antverpy, Bruggy,
Oostende,
Waterloo, Spa a
vrchovina
Ardeny.
Doprava
V Belgii je velmi rozvinutá síť
železnic,
dálnic,
silnic a
vodních cest. V Antverpách, Gentu a
Zeebrügge se nachází jedny z největších evropských přístavů. Dříve v Belgii
bývala velmi rozvinutá síť tzv.
vicinálních drah – kombinace železnice a tramvajových tratí. Její pozůstatky
jsou však stále patrné v některých městských a příměstských tramvajových
tratích. V Bruselu se taktéž nachází
metro a významné mezinárodní
letiště.
Obyvatelstvo
- Podrobnější informace naleznete v článku
Obyvatelstvo Belgie.
Demografický vývoj Belgie
Belgie má vysokou
hustotu zalidnění (365 obyv. na km²), v Evropě má vyšší pouze Nizozemsko a
několik malých států, jako např.
Monako.
Odhaduje se, že asi 85 % národa je římskokatolické víry.
Nejvyšší hustotu zalidnění má oblast známá jako „vlámský diamant“,
kterou vymezují aglomerace
Bruselu,
Antverp,
Gentu a
Lovaně.
Další velká města jsou
Lutych,
Charleroi,
Mons,
Kortrijk,
Bruggy,
Hasselt a
Namur. Nejnižší
hustotu zalidnění mají
Ardenny. Dne 1. ledna 2006 žilo v Belgii 10 511 382 lidí, z toho 6 078 600
ve Vlámsku, 3 413 978 ve Valonsku a 1 018 804 v Bruselském regionu.[7]
Belgie má velmi vysokou míru
urbanizace
– ve městech žije 97,2 % obyvatel (2005).[8]
Odhaduje se, že 98 % dospělé populace je
gramotných.[9]
Školní docházka je povinná od šesti do osmnácti let, ale mnoho Belgičanů studuje
až do 23 let. V rámci zemí
OECD má Belgie 3. nejvyšší procento lidí ve věku 18–21 let zapsaných na
vyšší školu nebo univerzitu. Podíl lidí s funkční
negramotností je však znepokojivý – v letech 1994–1998 činil 18,4 %.
Belgické páry vykazují největší rozvodovost na světě[zdroj?]
- neobstojí zhruba 64 ze 100 manželství.
Etnické skupiny
Značnou část belgické populace tvoří
Vlámové a
Valoni.[10]
Zbývajících 25 % představují přistěhovalci ze
severní Afriky (zejména z Maroka
a Alžírska),
ze
subsaharské Afriky (zejména z
Konga) a z Turecka,
ale také příslušníci dalších
evropských
národů (zvláště
Italové,
Francouzi a
Portugalci).[11]
Jazyky
Po jazykové stránce je Belgie nejednotná. Nizozemsky mluví přibližně 60 %
obyvatel, francouzsky 40 % a německy necelé 1 %.[10]
Brusel, ve kterém žije 8 % obyvatel, je oficiálně bilingvní
(francouzsko-nizozemský). Původně se v Bruselu mluvilo převážně nizozemsky,
avšak poté, co Belgie získala roku 1830 nezávislost, převládla v hlavním městě
francouzština, která byla jediným oficiálním jazykem.
Jak
vlámština (belgická varianta nizozemštiny), tak
belgická francouzština vykazují drobné rozdíly ve slovní zásobě a sémantice
oproti variantám užívaným v Nizozemsku a ve Francii. Francouzsky se hovoří
převážně na jihu země, vlámsky zase na severu. Němčina se užívá na malé části
území na východě Belgie.
Náboženství
Kultura
Waffle, belgický kulinářský vynález
Kulturní život Belgie se rozvíjí hlavně uvnitř všech tří národnostních
společenství. Kromě Královské vojenské akademie totiž nemá Belgie žádné
dvojjazyčné univerzity ani jednotná média, společné kulturní, či vědecké
instituce.
Literatura
Spisovatel
Maurice Maeterlinck získal Nobelovu cenu za literaturu.
Charles de Coster obnovil slávu postavičky Enšpígla. Průkopníkem vlámštiny v
druhdy převážně frankofonní Belgii byl
Hendrik Conscience.
Guido Gezelle psal západním vlámským dialektem.
Hugo Claus
proslul vlámsky psaným románem Smutek Belgie. Francouzsky psali
symbolistický básník
Emile Verhaeren,
Marguerite Yourcenar či
Henri Michaux. Dnes třeba
Jan
Theuninck či
Amélie Nothomb. Jedním z neslavnějším detektivkářů světa byl
Georges Simenon, jenž stvořil postavu komisaře Maigreta. Velkou tradici má
belgický komiks. Tvůrcem slavného Tintina byl
Hergé, dalšími
významnými komiksovými autory byli
André Franquin (tvůrce Gastona),
Morris (tvůrce Lucky Luka) či
Peyo (tvůrce
Šmoulů).
Hudba
V klasické hudbě vynikl především renesanční skladatel
Jacob Obrecht. Z interpretů houslisté
Eugène
Ysaÿe a
Henri Vieuxtemps. Francouzský šanson obohatil
Jacques Brel.
César
Franck, hudební skladatel
19.
století, se narodil v Lutychu,
ale většinu života prožil v Paříži.
Pracoval jako varhaník a vyučoval skladbu. Jako skladatel se však prosadil až
v pozdějším věku, zejména svou Symfonií d moll a Sonátou pro housle
a klavír A dur. V pop-music 20. století se mezinárodního věhlasu dočkal
francouzsky zpívající
Salvatore Adamo. Belgičané se začali poměrně hodně prosazovat v globálním
popu v nedávné době. Celosvětové hity měli raper s rwandskými kořeny
Stromae
(zejm. Alors en dance),
Kate Ryan,
Lara
Fabian či Gotye.
Ve skupině Transglobal Underground se proslavila zpěvačka
Natacha Atlas.
Film
Nejslavnějším belgickými filmovými tvůrci jsou
bratři Dardennové, již prosluli sociálními dramaty. Režisérka
Chantal Akermanová byla představitelkou feministického avantgardního filmu.
Jean-Claude van Damme se stal hvězdou akčních snímků. V Belgii se narodila
(v rodině holandské šlechty) i hollywoodská hvězda
Audrey Hepburnová.
Malířství a architektura
Belgie je známá vyspělým
výtvarným uměním a
architekturou. Na jejím území se vyvíjely všechny významné evropské umělecké
slohy, od románských, gotických, barokních a renesančních architektur, přes
vlámské renesanční a barokní stavby a obrazy, až k renesanční vokální hudbě
v jižní části nížin. Řada osobností tohoto regionu ovlivnila světové umění
a vědu. Byli to například:
Pieter Brueghel starší, známý malíř
16.
století a zakladatel malířské dynastie, a v 17. století
působící významný malíř (a zároveň
diplomat)
Peter Paul Rubens. Dalšími významnými malíři různých epoch na dnešním
belgickém území byli mj. tzv. „vlámští primitivisté“
Jan
van Eyck a
Hans
Memling, později
Quinten Matsijs,
Jacob Jordaens a zvláště
Anthony van Dyck. Představitelem secese byl malíř
Henry van de Velde. Pro
20.
století je nutno zmínit jména
Constant Permeke,
René
Magritte,
Paul
Delvaux a
James
Ensor. Symbolistou byl litograf
Félicien Rops. K tachismu a abstraktnímu expresionismu náležel
Pierre Alechinsky.
Victor
Horta byl jedním z nejdůležitějších představitelů secese v architektuře.Hergé
(civilním jménem Georges Remi) byl belgický kreslíř
20.
století, tvůrce komiksové postavičky
Tintin.
V počínajícím
21.
století jsou mezinárodně známí malíři
Luc Tuymans a
Michael Borremans.
Věda
Nositelem Nobelovy ceny za fyziku je
François Englert, za chemii
Ilja Prigogine, za fyziologii
Christian de Duve,
Corneille Heymans,
Jules
Bordet a
Albert Claude.
Georges Lemaître nastolil slavnou hypotézu o vzniku vesmíru Velkým třeskem.
Andreas Vesalius posunul poznání v oblasti anatomie, chemik
Jean-Baptiste van Helmont založil studium plynů,
Abraham Ortelius byl tvůrcem prvního atlasu, kartografii ovlivnil i
matematik
Gerhard Mercator, jeho Mercatorovo zobrazení se užívá dodnes.
Leo
Baekeland vynalezl bakelit a fotografický papír,
Étienne Lenoir první úspěšný stacionární plynový spalovací motor,
Zénobe Gramme první prakticky využitelný motor na stejnosměrný proud.
Solvayův proces objevil chemik
Ernest Solvay. Fyzik
Joseph Plateau jako první představil iluzi pohybujícího se obrazu.
Vynálezcem saxofonu byl
Adolphe
Sax. Významnými matematiky byli
Eugène Charles Catalan,
Jean
Bourgain či
Pierre Deligne.
Robert Cailliau pomáhal vynalézt systém WWW.
Středověká kronika
Jeana Froissarta patří k nejvýznamnějším historiografickým dílům středověku.
Henri Pirenne byl významným historikem-medievalistou. Humanista
Justus Lipsius se pokoušel vytvořit křesťanskou verzi stoicismu. Do
humanistického okruhu patřil i nakladatel a tiskař
Christophe Plantin. Descartovo dílo rozvíjel filozof
Arnold Geulincx. Průkopníkem užití statistických metod v sociologii byl
Adolphe Quetelet, jinak též astronom.
Victor D'Hondt je tvůrcem metody rozdílení volebních mandátů. Jako literární
teoretik proslul
Paul de
Man.
Paul Otlet byl průkopníkem informační vědy. Marxistickým teoretikem byl
Ernest Mandel,
Chantal Mouffeová je politoložkou poststrukturalistické a postmarxistické
orientace.
Sport
Tenistky
Kim Clijstersová a
Justine Heninová byly světovými jedničkami.
Eddy
Merckx byl legendárním cyklistou, stejně jako jeho velký soupeř
Freddy Maertens. Legendou motorového sportu, zejména závodu 24 hodin Le
Mans, je
Jacky Ickx. Šest zlatých olympijských medailí vybojoval lukostřelec
Hubert Van Innis. Z fotbalistů jsou známí především
Eden
Hazard,
Thibaut Courtois,
Radja Nainggolan, či
Kevin De Bruyne.
Průsvitky:
Průsvitky na znákách BELGIE:
Wz. 1 - Monogram do prava
Průsvitka Wz. 1 se nachází na známkách MiNr. 01 a 02.
Průsvitky na znákách BELGIE:
Wz. 2 - Monogram do leva
Průsvitka Wz. 1 se nachází na známkách MiNr. 03 - 05.
©Tomáš Fijala 2010 - 2100;
Všechna práva vyhrazena - All rights reserved
Použitá literatura, odkazy:
- Sestaveno dle katalogu MICHEL 2007/2008 další zdroj http://cs.wikipedia.org/
Poloha Belgie 
multimediální obsah na Commons
.png)
