Maďarsko

Maďarsko (maďarsky Magyarország), v letech 1989-2011 oficiálně Maďarská republika (maďarsky Magyar Köztársaság), je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Maďarsko hraničí s Rakouskem (366 km) a Slovinskem (102 km) na západě, s Chorvatskem (329 km) a Srbskem (151 km) na jihu, s Rumunskem (443 km) a Ukrajinou (103 km) na východě a se Slovenskem (677 km) na severu. Maďarsko je členem OSN, NATO, OECD, WTO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Visegrádské skupiny.

Maďarsko je mnoha lidmi vnímáno jako země lázní, vína a ostrých jídel. Maďarsko tak získalo svou tvář vlivem jižních kultur, ale i z poznatků z cesty do Evropy a původního domova Maďarů na Uralu. Asi nejtypičtějším znakem jejich nemístního původu je jazyk. Maďarština, která je z ugrofinské jazykové skupiny, je podobná několika jazykům, kterými se ještě dnes mluví zejména na severu Evropy. Nejpodobnější jazyky jsou v dnes ruském Chantymansijském autonomním okruhu. Maďaři, vedení Arpádem, přišli do Evropy koncem 9. století. Od té doby jsou Maďaři a jejich Maďarsko nedílnou součástí Evropy. Novodobé dějiny Maďarska jsou například těsně spjaty s českými, slovenskými i balkánskými dějinami.

Dnešní Maďarsko je pouze část historického Uherska. Velká část Uherského království totiž byla po první světové válce kvůli smlouvě v Trianonu připojena k sousedním státům, většinou zcela nově vzniklým. Severní část byla připojena k Československu, východní Sedmihradsko k Rumunsku, jižní část ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Západní Burgenland byl připojen k Rakousku. Rozdělení bylo většinou podle administrativního dělení Uherska (případ Horních Uher) nebo podle národnostního složení (např. Burgenland).

Nejstarší obyvatelé území dnešního Maďarska zde žili již před téměř půl milionem let. Nejvíce archeologických nálezů je hlavně ze severního Maďarska. Dalšími obyvateli se později stali i Keltové, Římané, ale také Ilyrové. Římané zde zřídili provincii Pannonia. Ve východní části Maďarska a severního Rumunska byla zřízena provincie Dacia. Provincie byly osídleny kolonisty z Itálie. V této době vznikla i pozdější maďarská města. Centrem Pannonie se stalo Aquincum (severozápadní část dnešní Budapešti), dále pak byla založena města Savaria (dnes Szombathely), Scarabantie (Sopron), Arrabona (Győr), Gorsium (Tác) a Sopianae (Pécs). Po Římanech zdědili Maďaři například vinařství, které je také nedílnou součástí maďarské kultury. Germánské kmeny vytlačily Římany koncem 5. století. I přes to, že germánské kmeny nebyly křesťanské, zůstaly kostely, které zde zbyly po Římanech, stále v provozu.

Na konci prvního tisíciletí byla země obydlena maďarskými (uherskými) kmeny, které se po bitvě na Lešském poli vzdaly výbojů a začaly obdělávat úrodnou Panonskou pánev. Zhruba v této době také přijaly křesťanství. Ve středověku se na tomto území vytvořilo Uherské království, jehož vlády se načas chopil i český král. Historické Uhersko zahrnovalo Panonskou nížinu, dnešní Slovensko, Podkarpatskou Rus, Slavonii, Vojvodinu, Banát a Sedmihradsko.

Od 16. století bylo ohrožováno a načas i vyvráceno Osmanskou říší; turecká vojska obsadila nížinu a postoupila až k Vídni, kde byla poražena. Poté už výboje Osmanů nebyly tak zničující. V 17. století se Uhersko postupně stalo součástí Rakouské monarchie, v jejímž rámci bylo spíše zemědělskou zemí. Po tvrdě potlačené revoluci roku 1848 a zejména po prusko-rakouské válce z roku 1866 se Maďarům podařilo dosáhnout Rakousko-uherského vyrovnání (1867), čímž vzniklo vlastní Rakousko-Uhersko. Po roce 1910 se celkově stupňovalo napětí v celé Evropě, 28. června 1914 spáchali srbští studenti v Bosně úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d’Este. Rakousko-Uhersko poté vyhlásilo Srbsku ultimátum a zajistilo si pro případnou válku podporu Německa. Srbsko požadavky rakouského ultimáta téměř zcela přijalo, ale jelikož nebyly přijaty zcela, přerušilo Rakousko-Uhersko jednání (23. července) a vyhlásilo částečnou mobilizaci a poté (28. července) i válku. Tímto vyhlášením začala I. světová válka, při které se dostala do konfliktu prakticky celá Evropa.

V Rakousku-Uhersku se v průběhu války projevily všechny jeho problémy. Jedním z největších problémů byla národní nejednotnost a špatná ekonomická situace, válka Rakousko-Uhersko vyčerpávala více než jiné země a to se bylo nuceno orientovat stále více na Německo, což vzbuzovalo nelibost u neněmeckých národů monarchie. Po smrti Františka Josefa I. (21. listopadu 1916), nastoupil na trůn Karel I., jeho politika však nedokázala najít cestu k novým národním snahám. V již zoufalé situaci se pokusil vyhlásit 16. října 1918 federaci, ještě v průběhu října se začalo Rakousko-Uhersko rozpadat a 1. listopadu zprostil Karel I. uherskou vládu přísahy věrnosti.

Po rozpadu Rakouska-Uherska (1918) mělo nově vzniklé Maďarsko jednu třetinu rozlohy Uherska, což v meziválečné době určovalo jeho vztahy k sousedním zemím s maďarskými menšinami a významně je ovlivňuje i dnes.

Za druhé světové války se Maďarské království pod vedením regenta Miklóse Horthyho orientovalo na stranu Německa. Maďaři měli oproti všem svým sousedům výhodu, že nejsou slovanský ani románský národ, proti kterým Hitler bojoval především. V Maďarsku ale žilo mnoho židů, kteří byli následně posíláni do koncentračních táborů. Romové měli osud stejný, i když ne v takové velké míře. V rámci takzvané první vídeňské arbitráže byla k Maďarsku připojena část jižního Slovenska. Následně ve druhé vídeňské arbitráži Horthy s Hitlerem připojili k Maďarsku i Sedmihradsko. V polovině října 1944 Miklós Horthy zahájil jednání se Sovětským svazem. Nacisté ho však uvěznili a do čela vlády postavili nového vůdce maďarských fašistů Ference Szálasiho. V této době už byla před branami Budapešti Rudá armáda. Podle Hitlera byla Budapešť poslední překážka, která mohla zastavit Rudou armádu před příchodem do Vídně a do celého Německa. Hitler tedy nakázal bránit Budapešť do posledního muže. Pro Sovětský svaz bylo dobytí Budapešti symbolem prestiže a nároku na Maďary při poválečném rozdělování Evropy. Obě strany se tedy do boje pustily nasazeně a neberouc ohled na počet padlých vojáků. Odstupující německá armáda nasadila vzdušné síly a začala Budapešť bombardovat. Vyhodila do povětří všechny mosty přes Dunaj a zničila také mnoho domů. Po téměř stodenním boji bylo město plné trosek a mrtvol.Po druhé světové válce se Maďarsko stalo jednou ze zemí komunistického bloku.

V polovině padesátých let v Maďarsku sílilo protikomunistické cítění, které vyvrcholilo povstáním na podzim roku 1956. Davy lidí se zvětšovaly a protesty byly čím dál větší. Po bitvě, která proběhla u Maďarského rádia mezi demonstrujícími a policií, se zdálo, že komunisté odstoupí, ale povolali na demonstrující Maďary vojska Sovětského svazu. Po neustupujících bojích se maďarští politici pokusili vyjednat odstup sovětských vojsk z území Maďarska a dát se na neutrální postoj po vzoru sousedního Rakouska. Bohužel tou dobou uzavřená dohoda SSSR a USA o Suezském průplavu znamenala, že se Sověti průplavu vzdají, ale Západ nebude zasahovat do revoluce v Maďarsku. Mezinárodní neutralita Maďarské lidové republiky se samozřejmě nelíbila Sovětskému svazu, a tak po několika dnech sovětská vojska opět vstoupila na území Maďarska. Začala bombardovat Budapešť a v ulicích vypukly boje mezi obyvateli a sovětskou armádou. Vojáci stříleli po obyvatelích, dokonce rabovali i domy. Nakonec maďarská vláda v čele s Jánosem Kádárem opět vstoupila do sféry tzv. východního bloku. Sen o neutrálním demokratickém Maďarsku se tedy rozplynul a sovětská armáda zůstala na území Maďarska až do roku 1991, stejně jako v ČSSR po roce 1968.

Nepokoje neproběhly jen v Budapešti, ale v každém větším maďarském městě, ovšem nejbrutálnější bylo povstání právě v hlavním městě. Povstání si vyžádalo mnoho obětí hlavně z řad Budapešťanů. Symbolem tohoto povstání se stala maďarská vlajka s vyříznutým státním znakem, který byl uprostřed bílého pruhu. Tehdejší státní znak totiž obsahoval rudou hvězdu, symbol komunismu. Téma Maďarské povstání bylo tedy na 30 let tabu. Až po roce 1989 se začalo o tomto povstání opět mluvit.

Nový režim zejména od 60. let však zachoval jisté liberální prvky především v ekonomické oblasti („gulášový socialismus“) a tak se v 80. letech Maďarsko mohlo vydat cestou pozvolných reforem a předání moci demokratické opozici. Po pádu komunismu vzrostla inflace do velikých rozměrů. V roce 1999 se Maďarsko stalo členem NATO, po průběhu úspěšných reforem v roce 2004 členem EU. Na podzim 2006 proběhlo po celém Maďarsku několik protivládních demonstrací za odstoupení premiéra Ference Gyurcsánye z MSZP, který poté, co to vyšlo najevo, veřejnosti přiznal, že v zájmu vítězství své strany lhal před volbami o státním rozpočtu a skutečném stavu maďarské ekonomiky. V rámci reforem zavedl poplatky za školství a zdravotnictví, které byly později v referendu odmítnuty. Demonstrací se vedle opoziční strany Fidesz a demonstrujících Maďarů zúčastnili i maďarští nacionalisté. V ulicích visely staré maďarské (Arpádské) červeno-bílé vlajky. Nespokojenost s levicovou vládou nepřímo přidává na popularitě nacionalistické skupině tzv. „Maďarské gardě“. Její členové volají po znovuzískání území, která před smlouvou v Trianonu patřila k Maďarsku (Uhersku). Kromě demonstrací proběhlo v letech 2006 až 2008 také několik stávek požadujících většinou vyšší platy (např. třídenní stávka železničářů MÁV). Těmto potížím přidala na síle také finanční krize, která na podzim roku 2008 silně zasáhla maďarskou ekonomiku.

Dne 18. dubna 2011 schválilo Národní shromáždění novou ústavu nahrazující tu z roku 1949, jejíž platnost započala 1. ledna 2012. Název státu se změnil z Maďarská republika (Magyar Köztársaság) na jednoslovné Maďarsko (Magyarország).

Maďarsko je rozděleno na 19 žup (megyék) a území hlavní města Budapešti, které má zvláštní statut. Župy se dále dělí na okresy (maďarsky kistérségek, doslovný překlad znamená malooblast; viz Seznam maďarských okresů), kterých je celkem 168. Významné postavení také mají tzv. Města s župním právem, kterých je 23. Jedná se o města s větším počtem obyvatel, která mají stejná nebo podobná práva jako župy, ve kterých se nachází.

Podle NUTS:HU se Maďarsko dělí ve třech stupních na statistické regiony. První stupeň zemi dělí na tři tzv. části státu (Országrész). Ve druhém stupni na sedm regionů (Régió) a ve třetím na devatenáct žup a hlavní město (Megyék és a főváros).

Historické mezníky Maďarska:
Uherské království – 1000 – 1918
Maďarská republika 1918 – 1919 a 1919 – 1920
(sem patří též Maďarská republika rad 21.03.1919 - 01.08.1919)
Maďarské království – 1920 – 1946
Maďarská republika – 1946 – 1949 (též druhá Maďarská republika)
Maďarská lidová republika – 1946 – 1989
Maďarská republika – 1989 – 2011
Maďarsko - od r. 2012

Zdroj:
Wikipedia, Geogle

Poštovní známky

Maďarsko vydalo svoji první poštovní známku v roce 1868. Členství v UPU od 01. 07. 1875.
Uherské království používalo až do roku 1867 výhradně Rakouské známky.

Dvojí varianta zoubkování

Známky s dvěma druhy zoubkování. V katalogu značené jako A a rozměr zoubkování a B nezoubkované známky -

- nezoubkované známky musí mít výrazně široké okraje!